|
Světové dědictví lidstva UNESCO, organizace Spojených národů pro vzdělání,vědu a kulturu uzavřelo dne 16.11.1972 na Generální konferenci v Paříži úmluvu, jejímž cílem je ochrana světového kulturního a přírodního dědictví. Hlavním záměrem je ochrana nejvýznamnějších kulturních a přírodních památek na světě s jejich uchování pro budoucí generace. Do seznamu kulturních klenotů jsou zapsány pouze ty objekty, jimž celosvětové společenství přiznalo naprostou a jedinečnou hodnotu a které jsou v duchu konvence považovány za společné dědictví všech národů. Organizace UNESCO si klade vysoký cíl: zdokumentovat všechny památky a krajinné útvary, jejichž historická a kulturní cena je tak vysoká, že si zaslouží být pod ochranou celého lidstva. Konference stanovila výbor, jehož členové mají za úkol sledovat stav památek. V posledních letech zájem o ně závratně narostl. Ke 31.12.1999 je na seznamu, jež je jakousi analogií sedmi starověkých divů světa, zapsáno 630 kulturních a přírodních památek, které prošly sítem přísného výběru. Patří mezi ně 110 přírodních památek, 500 kulturních památek a 20 smíšených statků, které v rámci konvence splňují jak kritéria pro kulturní statky, tak i pro přírodní statky.. Co je zejména zajímavé, na tomto seznamu se nalézají rovněž kulturní krajiny, které svědčí o partnerství člověka a přírody. Toto úmluvu podepsalo k prosinci 1999 již 147 států. Signatáři konvence se zavazují, že budou chránit objekty světového významu na svém území. ČSFR přistoupilak úmluvě v roce 1990. Česká republika pak sukcesí v roce 1993. Zařazování nových objektů do seznamu probíhá tak, že příslušná země pošle UNESCO své návrhy a nezávislá komise rozhodne po dlouhém a podrobném zkoumání o jejich přijetí či zamítnutí.. Přijmuté památky ukazují svoji jedinečnost a krásu přírodní, především je ale představuje jako součást kultury, náboženství, mýtů i tradic společnosti, která je stvořila, či v jejich blízkosti žije. Všechny průmyslové země se při záchraně cenných objektů v podstatě potýkají se stejnými problémy: rozpadání kamene vlivem znečištěného ovzduší /příklad rezidence ve Wúrzburgu/, přetížení masovou turistikou /příklad Weiskirche/, ničení krajiny nevhodným osídlením /příklad N.P. Virunga v Kongu, nebo B.R.Srebarna v Bulharsku/. V každém případě se na poli ochrany přírody podařilo striktním dodržováním nařízení, stanovených v Úmluvě o světovém dědictví dosáhnout zřetelných úspěchů. Asi nejdůležitějším příkl. takového úspěchu je zachování zbývajících deštných pralesů v Queenslandu v Austrálii. Dalším příkladem je zastavení rozsáhlého projektu na těžbu zlata v bezprostřední blízkosti Yellowstonského N.P. především díky osobní angažovanosti prezidenta Clintona. Úmluva o světovém dědictví zavazuje nejen své členské státy k aktivním a solidárním ochranným opatřením , do práce zapojuje i mezinírodní nestátní organizace, jako například Světový svaz ochrany přírody /IUCN/, Mezinárodní rada pro památky a sídla /ICOMOS/, Římské centrum pro vzdělávání odborníků /ICCROM/, Snahy těchto nejrůznějších institucí však zůstanou bezvýsledné, pokud nezískají širokou podporu obyvatelstva. Teprve dnešní generace si uvědomují význam světového dědictví v celé jeho různorodosti. Teprve dnes si jsou někteří lidé vědomi, jak důležitá je ochrana a zachování světově unikátních staveb a unikátních divů. Teprve dnes mnozí lidé chápou, jak důležité jsou tradice zděděné po předcích. Egyptské pyramidy, Tádž Mahál v Ágře, terakotová armáda 1.čínského císaře, klášter Mont St. Michel. Nebo Grand Canyon v Arizóně, jedna z nejipozantnějších erozivních krajin na Zemi, nám poskytuje jedinečné svědectví o geolog. historii Země . Bajkalské jezero v Rusku je s jeho ještě žijícími pravěký mi zvířaty v hloubkách až do 1600 metrů, pro vědu nezměrným zdrojem informací. Galapágy, to je laboratoř evoluce Charlese Darwina. Vodopády Iguazú připomínají zemětřesení. V současné době UNESCO sleduje více než 400 objektů na celém světě. |